Je svým způsobem příznačné, že v roce, kdy Národní galerie připravila projekt Velkorysost: Umění obdarovat, dochází k významné donátorské aktivitě také na regionální úrovni. V severních Čechách jsou to Ing. Petr Zeman a jeho žena Eva, kteří v mecenátu výtvarného umění pokračují. K umění měl Petr Zeman blízko od dětství. Díky nevlastní matce, která pracovala jako vedoucí pražského podniku Dílo, se odmalička pohyboval ve výtvarném prostředí. Později vystudoval zahradní architekturu a nastoupil jako vedoucí projektant do pražského ateliéru, kde se seznámil se svou budoucí ženou Evou Kunstovou.

Společně se začali účastnit mezinárodních zahradnických přehlídek, které se pořádaly od 60. let v rámci hnutí za zlepšení životního prostředí a díky nimž mohli manželé cestovat nejen v rámci Evropy, ale také třeba do Kanady nebo Japonska. Zeman se velmi rychle zapsal do povědomí svými experimentálními zahradnickými projekty, do kterých vkomponovával umělecká díla. Šlo nejen o exteriérové plastiky a instalace, ale také o obrazy nebo dokonce grafické listy, a to většinou od autorů, kteří se oficiálně prezentovat příliš nemohli. 

Martin Mainer, Tibetská noc, 1998, akryl na plátně, 180 x 230 cm.

Do období normalizace se také datuje počátek jejich rozsáhlé sbírky, do níž Zemanovi nakupovali zejména práce současných, často začínajících umělců. Požadavek aktuálnosti uplatňovali ve své sběratelské činnosti soustavně a aktivně vyhledávali čerstvé talenty. Právě díla dokumentující tvůrčí vývoj nyní již pevně etablovaných výtvarníků, jako jsou Josef Bolf, František Matoušek, Jiří Petrbok, Martin Mainer, Lubomír Typlt, Michal Gabriel nebo Tomáš Císařovský, Jiří David, Václav Stratil a mnoho dalších, jsou jádrem této sbírky. Na otázku, zda se během čtyřiceti let se svým výběrem spletli tak, že měli potřebu se nějakého díla zbavit, Zemanovi říkají: "V životě jsme se nevzdali jediného obrazu, nikdy jsme nic neprodali, ani nevěnovali."

Ani starší umění nestálo mimo jejich zájem. Jen na něj, dle jejich slov, v předrevoluční době nezbývaly prostředky. Zemanovi ovšem po roce 1989 založili firmu FLORSALON, která dovážela květiny z Holandska a po níž posléze také svoji kolekci pojmenovali. Prosperující podnik jim najednou umožnil pořídit si rovněž obrazy meziválečné avantgardy, které se v 90. letech restitučními řízeními dostávaly na domácí trh. "Ty nejcennější kousky jsme získávali právě až po revoluci, a to především od restituentů, kteří si konečně chtěli splnit sen a koupit si drahé zahraniční auto a nebo dali přednost podnikatelskému baroku. Tehdy se ještě na umění tolik nedívalo investiční perspektivou. A pro nás to nikdy nebyly dobře uložené peníze, ale ryzí radost," vzpomíná na tehdejší okolnosti Petr Zeman. Do jejich kolekce v tu dobu přibyl například Jan Zrzavý, Emil Filla, Rudolf Kremlička, Kamil Lhoták, František Muzika nebo František Kupka.

Michal Gabriel, Písař, 1988, laminát, výška 155 cm

Oblast podnikání posléze ještě rozšířili o několik knihkupectví. Hektický režim pražského prostředí však chtěli nějak kompenzovat. Plánovali proto přesídlit z Prahy do severočeského Žatce, kde si pořídili na náměstí dva domy. Zde původně chtěli provozovat obchod a galerii s tím, že obě budovy v městské památkové rezervaci i celá kolekce budou následně odkázány radnici, přičemž sbírku nechali v roce 2011 zapsat do Centrální evidence sbírek.

Po marném šestiletém vyjednávání s městem se nakonec před půl rokem obrátili na odbor kultury Ústeckého kraje s nabídkou vkladu těchto více než 800 položek včetně nemovitostí v hodnotě kolem 750 milionů korun do vlastnictví kraje. Podmínkami, které Zemanovi měli, bylo trvalé uložení sbírky ve městě Žatci, garance profesionálního nakládání s tímto rozsáhlým souborem a jeho adekvátní prezentování jako celku. Kraj za tímto účelem vybíral ze tří svých galerijních příspěvkových organizací, a to Galerie moderního umění v Roudnici, Galerie Benedikta Rejta v Lounech a Galerie výtvarného umění v Mostě. Na zářijovém zasedání pověřil správou sbírky právě poslední jmenovanou instituci.

Petr a Eva Zemanovi na výstavě jejich sbírky v žatecké Galerii Sladovna.

Vedoucí odboru kultury a památkové péče Ústeckého kraje Radek Spála k této volbě dodává: "Pro uvedenou krajskou galerii je to z našeho pohledu veliká příležitost a výzva zároveň - mostecká galerie nedisponuje příliš početnou vlastní uměleckou sbírkou, zato však působí v unikátních prostorách suterénu přesunutého děkanského kostela v Mostě a dlouhodobě si získala výborné renomé pořádáním exkluzivních a zajímavých výstav." Kraj za tímto účelem navýšil náklady na provoz této příspěvkové organizace o bezmála 3 miliony korun, přičemž se mu již podařilo také zakoupit prostory bývalé sušárny a skladu chmele na Smetanově náměstí v Žatci, kde by po adaptaci měla být kolekce vystavena.

Zemanovi, jejichž akviziční aktivita neustává, si ponechají nemovitost na náměstí, kde je sbírka nyní částěčně deponována, k doživotnímu užívání při svých návštěvách Čech. Pobývají totiž již dvacet let převážně na Tenerife, kam se přestěhovali na popud malíře Jiřího Georga Dokoupila. Právě blízkost Kanárských ostrovů s africkým kontinentem a přátelství s norským cestovatelem a mořeplavcem Thorem Heyerdahlem, který se stal jejich tenerifským sousedem, je přirozeně dovedla k zálibě v domorodých artefaktech, které jsou rovněž důležitou součástí daru. 

Do konce ledna příštího roku probíhá již pátá etapa prezentace sbírky FLORSALON v Galerii Sladovna v Žatci.