Že i dolarový miliardář může mít starosti s penězi ukázalo vyvrcholení letitého sporu kolem umělecké sbírky svého času jednoho z nejbohatších Rusů, podnikatele Dmitrije Rybovljeva. Loni v lednu se před manhattanských soudem odehrálo patrně poslední dějství propletené kauzy, v níž se do pozice žalované strany dostala světoznámá aukční síň Sotheby’s, konkrétně její specialisté na privátní prodeje.

Aukční síň Sotheby’s před soudem kvůli nařčení z podílnictví v kauze Rybovljev (leden 2024)

Experti ze Sotheby's se podle obvinění ruského miliardáře, žijícího v Ženevě a v Monaku, měli spiknout s jeho bývalým akvizičním poradcem a obchodníkem s uměním, Švýcarem Yvesem Bouvierem, a cíleně předražovat jeho přímé nákupy. V New Yorku se řešily konkrétně čtyři patrně nejslavnější položky z Rybovljevovy sbírky, nicméně původní případ se týkal téměř čtyř desítek děl s vyčíslenou škodou do výše jedné miliardy dolarů. Rozvětvený případ sahal hluboko do minulosti.

Z hnojivového krále majitelem Leonarda s otazníkem 

Ambiciózní muž se po pádu Sovětského svazu rychle zorientoval především v agrochemickém segmentu a ovládl tamní největší podnik na těžbu potaše, uhličitanu draselného, Uralkali. Za pár let se stal hnojivovým králem a prodej prosperujících závodů mu vynesl asi 6,5 miliardy dolarů. Následně přesunul svou pozornost do Evropy a Spojených států, kde se realizoval v investicích všeho druhu. Po Donaldu Trumpovi zakoupil rezidenci na Floridě, vlastní řecký ostrov Skorpios, od roku 2011 prezidentuje fotbalovému klubu AS Monako a po přelomu milénia se vrhl i do uměleckých sfér.

Začínající sběratel Rybovljev se svěřil do odborných rukou zkušeného znalce oboru, švýcarského podnikatele Yvese Bouviera, na jehož doporučení a rady si vybudoval kolekci těch nejzvučnějších jmen světového malířství či sochařství za přibližně 2 miliardy dolarů. Ruský boháč tuto neuvěřitelnou sumu skutečně vydal, nicméně jak se později snažil dokázat, částky za akvizice byly uměle a podvodně nadhodnoceny právě Bouvierem a na minimálně osmatřiceti položkách se měl agent obohatit o další téměř miliardu.

První podezření pojal sběratel až kolem roku 2015, tedy po více než dvanácti letech spolupráce, navíc vyčerpán patrně nejdražším rozvodem v historii, v rámci něhož musel vyplatit své bývalé manželce Jeleně Rybovljeové majetkový podíl ve výši 4 miliard švýcarských franků. Rozpoutal se kolotoč právních bitev. V nich se Bouvier hájil, že o jeho obchodních a zprostředkovatelských praktikách ruský magnát věděl a navýšení kupní ceny, byť někdy v řádu desítek procent, bylo jeho odměnou. Rybovljev kontroval, že mu švýcarský poradce bezostyšně lhal o jednáních s původními vlastníky děl a nelegálně se obohatil na jeho úkor.

Letitá kauza cestovala po jurisdikcích celého světa a zakončila se neveřejnou dohodou protivníků v prosinci 2023. Jenže ruský miliardář ještě zbraně nesložil, nýbrž rozhodl se vyzvat na právní souboj také aukční síň Sotheby's, která se podle něj měla na Bouvierových machinacích spolupodílet. Z lednových veřejných slyšení přinesla odborná média mnoho pikantních detailů, jež nasvítily i temnější stranu uměleckého trhu.

Čáry a kouzla privátních prodejů

Předmětem sporu byly okolnosti privátních prodejů tří obrazů a jedné plastiky od nikoho „menšího“ než Leonarda da Vinciho, Klimta, Magritta a Modiglianiho. Velmi zkráceně šlo o akvizice z let 2011 až 2013, které poradce Yves Bouvier opravdu konzultoval se šéfy ze Sotheby's a s jejich finančními odhady pak fingovaně vyšrouboval cenu pro Rybovljeva. Obrazy a sochu mezitím sám zakoupil, za co nejnižší částku, a svému ruskému klientovi promptně přeprodal.

Leonardo da Vinci: Salvator Mundi, kolem 1500,
olej na dřevě, 65,7 x 45,7 cm,
Christie's New York 20. 11. 2017 (prodej ze sbírky Dmitrije Rybovljeva)
konečná cena: 450 312 500 USD

U soudu vyšly najevo Bouvierovy neuvěřitelné kousky. Hojně diskutovanou desku Salvator Mundi od (možná) Leonarda da Vinciho si pořídil v roce 2013 za 80 milionů dolarů, aby ji o den (!) později vyčíslil Rybovljevovi na 127,5 milionů dolarů. Tuto absurdní historku ještě vyšperkoval následný prodej obrazu, o čtyři roky později, kdy ho ruský sběratel předložil na veřejné aukci a saudský princ za něj zaplatil přes 450 milionů dolarů. Nejdražší uměleckého dílo v historii však od té doby již nikdo neviděl. Obdobně fanfarónsky si Bouvier počínal i u dalších obchodů. Známé Klimtovy Vodní hady II. (Wasserschlangen II) získal za 126 milionů dolarů a za dva dny již měly hodnotu téměř 184 milionů dolarů. Za kolik je od Rybovljeva později koupila hongkongská sběratelka paní Rosaline Wong již zveřejněno nebylo.

Amedeo Modigliani: Hlava, 1911-12,
pískovec, v. 51 cm, 
Christie’s New York 13. 5. 2019 (prodej ze sbírky Dmitrije Rybovljeva)
konečná cena: 34 325 000 USD

Pískovcová plastika Hlava (Tête) od Amedea Modiglinaho byla předražena „jen“ o desítku milionů, ze 70 na 83 milionů dolarů, a v Bouvierových rukou pobyla pár měsíců. Respektive ve skladech, neboť švýcarský obchodník byl angažován v tzv. free portech, svobodných přístavech, nekontrolovaných bezcelních depozitářích v Ženevě, Lucemburku a Singapuru.

René Magritte: Arnheimský kraj, 1938,
olej na plátně, 72,8 x 100 cm,
Christie’s London 28. 2. 2017 (prodej ze sbírky Dmitrije Rybovljeva)
konečná cena: 10 245 000 GBP

Přivydělal si také na René Magrittovi a jeho Arnheimském kraji (Le Domaine d’Arnheim). Privátní oddělení u Sotheby's mu vyjednalo cenu 22,5 milionů dolarů a Rybovljevovi naúčtoval v podstatě dvojnásobek, 43,5 milionu. Tyto fascinující podrobnosti však newyorskou porotu nijak nepřesvědčily o podílu společnosti Sotheby's na podvodech a zaměstnance aukční síně zprostila obvinění. Kauza miliardáře Dmitrije Rybovljeva nicméně ještě důrazněji připomněla, proč má dražební byznys dbát na svou vlastní metodiku KYC (know you client), aby neztratil svou pracně budovanou důvěryhodnost.

Chardinův Nakrojený meloun přepsal rekordy, ale jen na papíře (červen/prosinec 2024)

Nepříjemných trablů s kupci si loni užili také u Christie’s. Zmařené či nezrealizované prodeje nejsou v obchodu s uměním ničím novým, ale v nejvyšších patrech aukčního světa by se asi stávat neměly. Dražebníci si nastavili různé nástroje, jak se v milionových transakcích nespálit, nicméně ani ty v případě červnového rekordního Chardina nezafungovaly.

Jean-Baptiste Siméon Chardin: Nakrojený meloun, 1760,
olej na plátně, 57 x 51,5 cm (ovál),
Christie's Paris 12. 6. 2024
konečná cena: 26 730 000 EUR (neuhrazeno)

Ještě několik dní po úžasném úspěchu zátiší Nakrojený meloun (Le melon entamé) od barokního mistra toho žánru, Jeana-Baptisty Siméona Chardina, se pařížští Christie’s těšili z absolutního maxima a titulu historicky nejdražšího starého mistra, prodaného ve Francii. Tleskalo se jak utěšenému nárůstu z odhadu 8 až 12 milionů na kladívkových 23 milionů eur, tak informaci, že vítězem je sběratel evropského původu.

Touto poznámkou dala aukční síň jasně, byť neadresně najevo, že motivované texaské Kimbell Art Museum opět vyšlo ze soutěže o kvalitního Chardina naprázdno. Stejně jako v roce 2022, kdy vývoz slavné Ošatky s jahodami (Le Panier de fraises des bois) do Ameriky zablokoval na poslední chvíli francouzský stát (více v tematickém článku). Jenže optimistická nálada pořadatelů vydržela týden, do splatnosti kupní smlouvy. Vydražitel se totiž k úhradě více než 26,7 milionů eur neměl, takže se rozeběhla série neformálních i oficiálních vzkazů a upomínek, vedoucích až k předžalobní výzvě s částkou, navýšenou o penále.

Jejím prostřednictvím odborná média odhalila identitu nespolehlivého kupce. Měl by jím být devětatřicetiletý italský obchodník s realitami Nanni Bassani Antivari, ve staromistrovském segmentu trhu s uměním zcela neznámé jméno. Následným pátráním se obratem vyjevilo, že se rezident ze švýcarského Svatého Mořice již delší dobu potýká s milionovými dluhy z předchozího podnikání. Na druhou polovinu prosince 2024 bylo do Paříže svoláno první soudní slyšení a bude jistě zajímavé sledovat, kam se případ nezaplaceného Nakrojeného melounu vyvine.

Je banán na zdi uměním? Šestimilionová svačinka čínského kryptomagnáta (listopad 2024)

O pořádný mediální poprask se loni v listopadu postarala aukční síň Sotheby’s, když v rámci své pravidelné přehlídky nejsoučasnějšího umění (The Now and Contemporary Evening Auction) nabízela také banán, přilepený páskou na stěně. Pod instalací s názvem Komik (Comedian) byl podepsán italsko-americký aktivistický sochař Maurizio Cattelan, známý svými nekompromisními výtvarnými komentáři ke světu.

Maurizio Cattelan: Komik, 2019,
banán, páska, 2\3, 20 x 20 x 5 cm,
Sotheby’s New York 20. 11. 2024 
konečná cena: 6 240 000 USD

Položka se sériovým číslem 2/3  byla datována rokem 2019, kdy tři exempláře poprvé vystavila umělcova domácí Perotin Gallery na miamském veletrhu Art Basel. Dva banány byly obratem prodány za 120 tisíc, respektive 150 tisíc dolarů, třetí se za nezveřejněnou cenu dostal jako dar do newyorského Guggenheim Museum.

Daniel Datuna konzumuje banán Maurizia Cattelana na Art Basel v Miami, 2019. Zdroj: The Value.

Přirozenou odpovědí na Cattelanovu čirou nadsázku bylo jít a exponát zkonzumovat, což v rámci veselé performance udělal ještě v Miami americký umělec David Datuna. O čtyři roky později na něj navázal jihokorejský student Noh Huyn-soo, jenž banánové dílo, tehdy vystavované v soulském Leeum Museum, také snědl.

Jihokorejský student konzumuje banán z instalace Comedian v Soulu v roce 2023. Zdroj: The Value.

Loni v listopadu se Cattelanův Komik dostal poprvé do živé aukce. Komentáře o tom, zda jde o uměleckou tvorbu duchampovského typu s hyperkritickým přesahem nebo výzva pro snobské publikum, toužící vlastnit něco od nezávislého sochaře, se naplno rozjely již dávno před samotnou dražbou. Už odhad přes milion dolarů pozvedával nejedno obočí. Desetiminutovou příhozovou bouři uklidnilo až finální kladívko na více než šestinásobku vyvolávací ceny (800 tisíc dolarů), s poplatky šlo o 6,24 milionu dolarů. Sedmicifernou částku vydal mladý čínsko-americký podnikatel v kryptoměnách, zakladatel blockchainu Tron, pan Justin Sun. Zaplatil ji samozřejmě v kryptoměně.

Propagátor kryptoměn a zakladatel blockchainu Tron, podnikatel Justin Sun, konzumuje banán z instalace Komik od italsko-amerického sochaře Maurizia Cattelana. Akce proběhla na tiskové konferenci v Hongkongu 29. 11. 2024. Zdroj: The Value.

O týden později uspořádal v Hongkongu, a díky videopřenosu i po celém světě, vlastní show s pojídáním banánu. Konzumaci doprovodil osobitými názory na význam tohoto díla jako svorníku mezi uměním, memes a krypto komunitou a poznamenal, že tento konkrétní banán je ještě lahodnější než jiné banány. Sběratel Justin Sun však dotáhl Cattelanovo provokativní popíchnutí vůči elitářským boháčům, kteří vůbec netuší, kolik má stát jeden kus ovoce, ještě dále.

V reakci na zjištění novinářů, že banán pocházel od pouličního prodavače, čtyřiasedmdesátiletého bangladéšského imigranta, a stál 25 centů, slíbil Sun pořízení dalších 100 tisíc kusů ovoce. Šokovaný zelinář vrátil čínského kryptopodnikatele, mimo jiné obchodního partnera Donalda Trumpa v tomto byznysu, zpět do reality, když nabídku odmítl, neboť není vlastníkem stánku, jen tam slouží dvanáctihodinové směny, a vidí problém jak v logistice, tak ve skladování takového obrovského počtu banánů. Originální název u Sotheby’s dražené položky, Comedian, tak získal nový rozměr.

Robotka vzdala hold Alanu Turingovi a člověk za něj zaplatil milion dolarů (listopad 2024)

Newyorská aukce společnosti Sotheby’s s titulem Digital Art Sale utržila 7. listopadu loňského roku celkem 1,3 milionu dolarů, z čehož více než milion obstaral jeden obraz. S rozměry 162,5 x 230 cm, technikou tisku na plátno a portrétním žánrem relativně standardní položka, nebýt kuriozní autorky a jejích dovedností.

Humanoidoní robotka Ai-Da před svým dílem A. I. God - Podobizna Alana Turinga (2024). Zdroj: Artnet

Výtvarnice se totiž „narodila“ před šesti lety a její malířskou, kreslířskou a sochařskou tvorbu řídí umělá inteligence. Humanoidní robotku Ai-Du, svým jménem vzdávající hold průkopnici strojového počítání Adě Lovelace, stvořil britský galerista Aidan Meller v roce 2019 a loňský obraz A.I. God má být dalším příspěvkem k poučené diskuzi o pozitivních aspektech umělé inteligence. Lidským „vstupem“ byl výběr námětu, tedy fotografie slavného matematika, kryptoanalytika a informatika Alana Turinga z roku 1951. Ostatní tvůrčí postupy, tedy stylová poloha, barevnost, kompozice, forma, již zastala Ai-Da. Jen s finální texturou v rozích velkého plátna robotce pomáhali asistenti, neboť takový rozsah končetin jí tělesná konstrukce nedovolovala.

Ai-Da: A.I.God (Podobizna Alana Turinga) - pravé křídlo, 2024,
kombinovaná technika na plátně, 162,5 x 230 cm, 
Sotheby’s New York 7. 11. 2024
konečná cena: 1 084 800 USD

Triptych se poprvé objevil na květnovém Sumitu OSN v Ženevě (AI for Good), v listopadu bylo v nabídce pravé křídlo jako sólo plátno. Předaukční odhad stanovili u Sotheby’s na 120 až 180 tisíc dolarů. Zájemci se patrně chtěli zapsat do historických žebříčků jako vlastníci vůbec prvního díla od humanoidního stroje, takže se předháněli v příhozech. Po sedmadvaceti krocích se A.I. God prodalo za více než jeden milion dolarů, tedy téměř desetinásobek. Autorka Ai-Da k tomuto prodejnímu úspěchu následně podala zasvěcený (uměle inteligentní) komentář.