Prodaných 44 položek představuje zhruba 80 procent z celkové nabídky a vyneslo Christieʼs dohromady přes 289 milionů dolarů. Důležitým ukazatelem síly sestavené kolekce je skutečnost, že  hranici 10 milionů překonalo hned sedm prací.

Titulním dílem, které Christieʼs použila pro obálku svého katalogu, byl Picassův portrét Dory Maarové z roku 1939. Obraz původně patřil galeristovi Paulu Rosenbergovi, nicméně byl nacisty zabaven krátce po svém vzniku. Plátno určené jako mnoho jiných k převozu do Německa bylo naštěstí při převozu vlakem zachyceno svobodnými francouzskými silami, v nichž se angažoval také Rosenbergrův syn Alexandr, tehdy poručík druhé obrněné divize. Na motivy této události byl v roce 1964 dokonce natočen snímek The Train (více zde).
 

Pablo Picasso: Sedící žena v modrých šatech, 1939, olej na plátně, 73 x 60 cm,
cena: 45 047 500 USD, Chrisie's New York, 15. 5. 2017
 

Tuto atraktivní provenienci komentoval před aukcí šéf sekce Moderního a poválečného umění Francis Outred následovně: "Plně očekáváme, že síla tohoto obrazu a jeho pozoruhodný příběh si podmaní srdce a mysl našich nejdůležitějších globálních sběratelů."

Přestože o obraz byl ze strany dražitelů skutečně předpokládaný zájem, realizovaná cena lehce přes 45 milionů dolarů se nakonec vešla do rámce odhadu. Ten byl stanoven mezi 35–50 miliony, což ovšem nestačí ani na první desítku Picassových nedjražších děl. Bezprostředně po aukci tiskem prošla informace, že si malbu koupil řecký sběratel Dimitris Mavromatis. O deset milionů dolarů méně potom zaplatil nový majitel za druhého nabízeného Picassova plátna, a to velkoformátové, ještě kubizující figurální kompozici z let 1917–20.

Constantin Brancusi: Spící múza, 1913, bronz potažený plátkovým zlatem, délka 26,7 cm,
cena: 57 367 500 USD, Christie's New York, 15. 5. 2017
 

Nového suverénního maxima však dosáhl výtvarník, jehož mezinárodní aukční databáze čítá (narozdíl od relativně frekventovaného Picassa) pouze šest desítek záznamů, totiž Constantin Brancusi. Jeho 26 centimetrů dlouhá pozlacená bronzová socha s názvem Spící múza, která  vystoupala až na nečekaných 57 milionů dolarů. Socha vznikla tři roky po mateční mramorové verzi vytvořené mezi lety 1909–10 (dnes Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington D.C.) a je jedním z pouhých šesti odlitků, které Brancusi udělal. Čtyři z nich vlastní muzejní instituce v Paříži a New Yorku, dvě (včetně nabízené položky) se dostaly do soukromých rukou (více zde). Odhad dražebního domu počítal s cenou 25–35 milionů dolarů, nicméně sběratelé tuto ikonickou plastiku s úctyhodnou výstavní a publikační historií dlouhou licitací vyhnali až na dvojnásobek. Konečných více než 57 milionů dolarů umělcův dosavadní aukční rekord, který držela od roku 2009 Madam L.R. ze sbírky Yvese Saint Laurenta, překonalo bezmála dvojnásobně.
 

Egon Schiele: Danae, 1909, olej a metalická barva na plátně, 80,2 x 125,4 cm,
odhad: 30-40 000 000 USD, staženo z aukce, Sotheby's New York, 16. 5. 2017
 

Také v Sotheby’s slavily úspěch plastiky. S největším nárůstem (odhad 4-6 milionů dolarů) za konečných téměř 16 milionů dolarů se prodal metr vysoký bronz Král si hraje s královnou od Maxe Ersta z roku 1944. Těsně pod 11 miliony našlo kupce typické pozdní Giacomettiho dílo, existencionální Poprsí Diega. Obecně však dražitelé na aukci domu Sotheby’s byli výrazně střízlivější a investovali do třiceti sedmi úspěšně zobchodovaných položek necelých 174 milionů dolarů. Úspěšnost z hlediska počtu prodejů přitom činila zhruba 71 procent, tedy o deset procent méně než o den dříve u Christie’s.

Důležitou roli sehrála i skutečnost, že klíčové dílo celé dražby "klimtovsky" pojednaná Danae od Egona Schieleho s odhadem 30–40 milionů dolarů byla na poslední chvíli stažena. Kupce navíc nenašly dva Picassové, pozdní z roku 1963 s odhadem 4-6 milionů a překvapivě ani raný kubistický.
 

Nejdražším artefaktem se nakonec stala suprematická malba od Kazimira Maleviče, jehož díla jsou na trhu skutečně raritní. Čtvercové plátno prošlo v minulosti švýcarskou Galerií Gmurzynska, jež se původně specializovala na ruský konstruktivismus. Mnoho telefonních limitů a zájemců na sále dostalo obraz na dvojnásobek odhadní ceny, tedy na více než 21 milionu dolarů. Tato částka představuje Malevičovo čtvrté nejvýše prodané dílo, v porovnání s nejdražším autorovým obrazem se nicméně jedná o cenu pouze čtvrtinovou.