Tzv. blue-chip nabídka, tedy výběr uměleckých děl jen od těch nejprověřenějších a nejstabilnějších výtvarníků a výtvarnic, a proslulá provenience, na niž lze naroubovat inspirativní sběratelský příběh, to je podle zahraničních expertů na dražební byznys klíč k oživení pospávajícího trhu s uměním minulého století. Budíčkem by podle nich měly být rozprodeje již vybudovaných sbírek.

Aukce ucelených kolekcí mají sílu

Rekordy tzv. single-owner prodejů, tedy aukcí kompletních souborů výtvarných děl od jednoho sběratele, se za posledních šest let přepisovaly hned několikrát. Pozůstalostní dražba ikonické kolekce Davida a Peggy Rockefellerových se dlouho zdála nedostižnou. V roce 2018 utržila za hlavní aukci 646 milionů dolarů, další menší podniky zaokrouhlily sumu na více než 835 milionů dolarů.

O čtyři roky později, na jaře a na podzim 2022, byla neslýchaná prodejní matematika ještě překonána, o což se zasloužil nucený rozprodej sbírky (ex)manželů Macklowových za 922 milionů dolarů. Jenže kupujícím ještě zdaleka dech nedošel. Nechali se zlákat k účasti na pozůstalostní aukci sbírky počítačového vizionáře a podnikatele Paula Allena a začátkem listopadu před dvěma lety nacenili dražené položky v součtu na více než 1,5 miliardy dolarů.

Roku 2023 kraloval vzpomínkový rozprodej kolekce sběratelky a mecenášky Emily Fisher Landau za souhrnných přibližně 425 milionů dolarů (všechny částky vč. provizí). Nešlo přehlédnout, že za vznikem, podobou či vnitřní dynamikou rekordních sbírek stály ve většině případů názory a akviziční rozhodnutí žen-sběratelek, v některých i majitelčiny vlastní peníze. 

Když ženy sbírají umění

Pozůstalostní aukce sbírky paní Sydell Miller, Sotheby’s New York

Z obdobně „emancipovaného“ prostředí vyrůstaly také dva velké soubory uměleckých děl, designu, interiérového vybavení či luxusní módy a doplňků, které se v následujících dnech sejdou v sálech či na on-line platformách u společností Sotheby’s a Christie’s v New Yorku.

René Magritte: Strasti srdce, 1943,
olej na plátně, 55,4 x 75 cm,
Sotheby’s New York 18. 11. 2024
odhadní cena: 2 500 000 - 3 000 000 USD 
(pohled do koupelny v sídle paní Sydell Miller s obrazem Strasti srdce od Reného Magritta) Zdroj: Sotheby´s

Jako první přijde v pondělí 18. listopadu na řadu přehlídka pětadvaceti děl z dědictví po podnikatelce a královně amerického vlasového průmyslu, paní Sydell Miller (1937-2024). Podtitul celého dražebního seriálu, který zahrnuje ještě úterní aukci dalších uměleckých děl a on-line nabídku její módní pozůstalosti, A Legacy of Beauty (Odkaz krásy), pro mnohé zhmotňuje americký sen. Koncem 50. let se jednadvacetiletá rodačka z Clevelandu Sydell Lubin seznámila s o pár let starším Arnoldem Millerem na osudovém místě, v jeho kadeřnickém křesle. V roce 1958 se stali manželi a pustili se do podnikání v oblasti maloobchodu s módou a kosmetickými službami.

Záhy prorazili s převratnou dobovou inovací, jež jim otevřela dveře mezi obchodní a firemní magnáty tehdejší Ameriky: vytvořili celou produktovou řadu umělých řas. V roce 1980 manželé rozšířili portfolio o koncept profesionální vlasové kosmetiky Matrix Essentials, který je vynesl mezi multimilionáře. Když paní Sydell Miller v roce 1994 společnost prodávala, farmaceutický koncern Bristol Meyers Squibb za ni zaplatil přes 400 milionů dolarů (dnes je značka součástí firmy L'Oreal).

Interiér sídla paní Sydell Miller s Monetovým obrazem Lekníny. Zdroj: Sotheby´s

Krátce poté se vlivná rentiérka nadchla pro výtvarné umění, špičkový design a umělecké řemeslo. Jak sama často zmiňovala, aby do uměleckého díla investovala, musí se jednoduše líbit především jí. Obrazy, plastiky, starožitný mobiliář či interiérový design si Sydell Miller pořizovala do svých rezidencí, kde měly dotvářet její osobitý eklektický styl. Umělecká sbírka, rozrůstající se od poloviny 90. let, tak neměla mít nějaký expertní program, spíše vytvářela zajímavé a proměnlivé interakce mezi konkrétními díly přímo v obytných prostorách.

Velké množství energie a prostředků tak paní Sydell Miller vrhla v roce 2011 do stavby palácové rezidence La Rêverie na floridské Palm Beach, kam umístila také své nejdražší sbírkové kusy. Když ohromnou vilu o osm let později prodávala, utržila za ni 111 milionů dolarů, tehdejší absolutní rekord v obchodu s nemovitostmi na Floridě. Do veřejných dražeb pak paní Miller vyčlenila část svých uměleckých sbírek a nábytkového vybavení (květen-červen 2021 u Christie's NY). 

Aktuální nabídky se chopila konkurenční společnost Sotheby’s a po skončení čtyřdílného seriálu by se kladívko mělo zastavit na souhrnné sumě kolem 200 milionů dolarů (bez provize). Tři čtvrtě roku po skonu paní Miller, letos v únoru ve věku 86 let, se v pondělí představí pětadvacet položek. Pořadatelská sázka na reprezentativní díla prověřených autorů evropských a amerických dějin umění zastupuje jak osobní sběratelčin vkus, tak momentální náladu mezi milionářskými kupci. Ta se nese v konzervativnějším duchu oborového bonmotu, že sběratelé zrovna teď chtějí kupovat hvězdy, ne komety.

Claude Monet: Lekníny, 1914-17,
olej na plátně, 175 x 135,4 cm,
Sotheby’s New York 18. 11. 2024
odhadní cena: nezveřejněna (kolem 60 000 000 USD)

S největšími ambicemi vstoupí do pondělní aukce u Sotheby’s téměř dvoumetrové plátno Lekníny (Nymphéas) od Clauda Moneta. Obraz patří do světoznámé série výjevů z malířovy zahrady v Giverny a v rámci autorova tematického souboru byl ceněn pro výraznou a živou barevnost. Signovaná práce z desátých let zůstala v rodinném majetku až do poválečného období, kdy byla prodána do Švýcarska. Paní Sydell Miller si pořídila Lekníny v roce 2001 a jak připomínají dražebníci, obraz zdobil její soukromou jídelnu. Odhadní cena nebyla oficiálně zveřejněna, nicméně odborná média spekulují nad prodejní částkou kolem 60 milionů dolarů (bez provize). Nějaká osmiciferná suma jistě padne, neboť stejně jako valná většina hlavních položek ze sbírky paní Miller je Monetova malba kryta zárukou.

Lekníny rozhodně aspirují na nejdražší autorův výsledek této sezóny, který prozatím drží o dvacet let mladší Kupky sena v Giverny z letošního května (kladívkových 30 milionů dolarů, tzn. téměř 35 milionů vč. provize, Sotheby's NY). Z leknínové kolekce se zatím nejlépe vedlo přibližně stejně rozměrným Kvetoucím leknínům (Nymphéas en fleur) na aukci Rockefellerových u Christie's, v roce 2018. Tehdy zazářily za částku 75 milionů dolarů, tedy bezmála 85 milionů dolarů vč. provize.

Pablo Picasso: Sochařka, 1925,
olej na plátně, 131 x 97,8 cm,
Sotheby’s New York 18. 11. 2024
odhadní cena: nezveřejněna (kolem 30 000 000 USD)

Kolem třiceti milionů dolarů by podle odborníků měla stát i reprezentativní ukázka Picassovy vrcholné kubistické tvorby. Signované i datované plátno s názvem La Statuaire (Sochařství/Sochařka) má bohatou vlastnickou historii. Do Spojených států se dostalo už na konci 20. let, od roku 1941 patřilo do sbírek newyorského MoMA, které je získalo jako dar. Následně ještě čtyřikrát změnilo majitele, než bylo zakoupeno paní Miller na veřejné aukci v roce 1999.

Téměř jistě půjde o letošního nejdražšího Picassa, neboť posledním spíše mdlým měsícům vládne pro autora „podprůměrných“ 17 milionů dolarů (téměř 20 milionů vč. provize) za Sedící ženu v kloboučku (Femme au chapeau assise) z května (Christie's NY). Pablo Picasso patří v dlouhodobých statistikách ke světově nejžádanějším umělcům na trhu, hned za Claudem Monetem. Na kontě má již sedm stamilionových aukčních výsledků.

Josef Hoffmann a Carl Otto Czeschka: Pouzdro na hrací karty, 1907, 
mosaz, zlacený bronz, perleť, slonovina, eben, 17,8 x 21 x 21 cm,
Sotheby’s New York 18. 11. 2024
odhadní cena: 200 000 - 300 000 USD

Žánrovou pestrost předkládaných položek zastupuje například i raritní pouzdro na hrací karty Spielkartenkassette od architekta a návrháře moravského původu Josefa Hoffmanna. Spolu s kolegou z proslulých a trendy nastolujících Wiener Werkstätte, Carlem Otto Czeschkou, také po otci Češkovi z českých zemí, na zakázku navrhli hrací stolek a etui na karty pro významného vídeňského patrona tehdejšího secesního hnutí, Karla Wittgensteina. Luxusně vypracovaný kus z ušlechtilých kovů, perleti a slonoviny byl vystaven na jedné z prvních přehlídek dekorativního umění, v roce 1908. Dcera objednatele si jej pak odvezla s sebou do Ameriky, když prchala z nacisty utlačovaného Rakouska. Paní Miller jej však zakoupila opět na evropské půdě, v Bruselu, někdy kolem roku 2000. Katalogový odhad pouzdra na hrací karty se pohybuje mezi 200 až 300 tisíci dolarů. Dle stále silnější poptávky po unikátních designových kouscích v autentické kvalitě Vídeňských dílen lze soudit, že by prodejní částka mohla být ještě o něco vyšší.
 

Pozůstalostní aukce sbírky paní Micy Ertegun, Christie’s New York

Po Sotheby’s převezmou štafetový kolík konkurenti z Christie’s, kteří na úterý 19. listopadu a středu 20. listopadu připravili jednu večerní a jednu denní aukci z pozůstalosti americko-rumunské návrhářky, znalkyně a sběratelky paní Micy Ertegun (1926-2023). Dražba výtvarných děl, interiérového designu, nábytkového vybavení a užitého umění ze sběratelčiných čtyř rezidencí by měla vynést kolem 150 milionů dolarů (bez provize).

Životní i profesní příběh paní Ertegun, která zemřela ve věku 97 let před necelým rokem, by vydal na neuvěřitelný román. V mnoha rozhovorech a memoárových medailoncích popisovala, jak ještě pod svým dívčím jménem Ioana Maria Grecianu trávila idylické dětství a rané dospívání v nejvyšších společenských kruzích Rumunska, kde byl její otec součástí vládnoucího aparátu krále Karla II. V šestnácti letech byla provdána do spřátelené aristokratické rodiny a po převzetí moci komunisty v lednu 1948 uprchla společně se sesazeným rumunským králem Michalem vlakem do Švýcarska. S utečeneckými pasy a bez prostředků byli s manželem odkázáni na pomoc přátel, mladá paní Mica například pracovala v Paříži jako modelka. V roce 1950 se dostali do Kanady, kde provozovali rozlehlou slepičí farmu. O osm let později, na podzim, se mladé ženě naprosto převrátil život.

Pohled do interiéru sídla paní Micy Ertegun s obrazem Říše světel od Reného Magritta. Zdroj: Christie´s

Přes vzdálené známé si v New Yorku zařídila setkání s tureckým zástupcem u OSN, jenž měl diplomatické vazby na Rumunsko, kde byl její otec stále vězněn. Teorie o možné záchranné misi pana Grecianu záhy padly, nicméně na jedné společenské události se setkala s o pár let starším synem bývalého tureckého velvyslance v USA, Ahmetem Ertegunem. Nedlouho poté již vystupovali jako pár a sňatek proběhl v novém působišti, v New Yorku, v roce 1961.

Andy Warhol: Mica Ertegun, 1973,
polaroidová fotografie 1/1, 10,7 x 8,9 cm,
Christie’s New York 20. 11. 2024
odhadní cena: 4 000 - 6 000 USD

Třicátnice paní Ertegun se nespolehla jen na manželův zdárně se rozvíjející byznys v hudebním průmyslu, jako čtyřiadvacetiletý mladík spoluzaložil nahrávací a produkční společnost Atlantic Records, ale zanořila se do vlastního podnikání. Vybudovala studio interiérového designu s názvem MAC II, které jí otevřelo pomyslné i opravdové dveře mezi manhattanskou smetánku. Jako žena s vytříbeným okem a originálním vkusem na mobiliář, bytové doplňky, módu a neotřelé kombinace uměleckých děl byla paní Ertegun častou hostkou na společenských akcích a kulturních podnicích newyorské high society, které měla podstatně raději než divoce dobrodružné after parties v režii svého manžela.

V duchu sofistikovaného eklektismu, kde se snoubila evropská historie s Orientem a americkou abstrakcí, si vybavila i vlastní rodinná sídla na Manhattanu, v Southamptonu, Paříži a v letní vile na turecké riviéře. První impuls k nákupu uměleckých děl byl dle slov Micy Ertegun úplně prostý: stěny v domě byly holé. Od sedmdesátých let tak začala růst její soukromá sbírka obrazů, plastik a uměleckého řemesla, jež dotvářela v dobových lifestylových magazínech opěvovaný ikonický Ertegun-look.

V propagační kampani pořadatelé aktuální aukce akcentovali například autentická umístění děl ve sběratelčiných interiérech či designérčiny osobní vazby ke konkrétním nákupům.

René Magritte: Říše světel, 1954,
olej na plátně, 146 x 114 cm,
Christie’s New York 19. 11. 2024
odhadní cena: nezveřejněna (kolem 95 000 000 USD)

Top výběr v počtu devatenácti položek má vpravdě stamilionový potenciál, neboť hlavní superstar úterního večera, Magrittova Říše světel, by mohla utržit přes devadesát milionů dolarů. Nad touto částkou se však stále vznáší otazník, neboť oficiální katalogový odhad nebyl zveřejněn. Velkoformátová verze autorova snad nejslavnějšího motivu pochází z roku 1954 a byla vytvořena na zakázku belgického architekta Willyho Van Hoveho. Kolem poloviny 60. let se obraz přesunul do New Yorku, kde jej v roce 1968 zakoupila paní Ertegun.

Magrittova surrealistická hříčka o noci, v níž svítí slunce, byla velmi vyhledávaným artefaktem jako v době zrodu, mezi léty 1949 až 1964, kdy vzniklo sedmnáct malovaných variant, tak na druhotném trhu s uměním současnosti. V rámci autorského žebříčku, který je ostatně jedním z nejbohatších vůbec, figuruje Říše světel na prvním (1961), třetím (1951) a čtvrtém (1949) místě, respektive desáté místo je první prodej verze z roku 1949. Sumy, vydané za Magrittův chef-d'œuvre, jsou astronomické, na čele s 59,5 miliony liber (téměř 80 milionů dolarů vč. provize) za momentálně platný rekord z před dvou let u londýnských Sotheby's. Na položku ze sbírky paní Ertegun je uplatněn speciální režim závazné předregistrace, tzv. high value paddle, k níž bude patrně nutný i požadavek na jistou finanční zálohu.

David Hockney: Zátiší na skleněném stole, 1971,
akryl na plátně, 182,9 x 274,3 cm,
Christie’s New York 19. 11. 2024
odhadní cena: 15 000 000 - 20 000 000 USD
(pohled do obývacího pokoje manhattanského domu manželů Ertegunových, 1971) Zdroj: Christie´s
 

Další desítky milionů dolarů by mohli kupující vydat například za Zátiší na skleněném stole (Still Life on a Glass Table) od Davida Hockneye (15 až 20 milionů dolarů) či dva Magritty v rozpětí jednotek milionů dolarů.

František Kupka: Studie k Rovnice modrých v pohybu/Vanoucí modře, 1929-31,
kvaš na papíře, 28,4 x 28 cm,
Christie’s New York 20. 11. 2024
odhadní cena: 30 000 - 50 000 USD

Do druhé části pozůstalostní aukce ze sbírky paní Micy Ertegun vybrali pořadatelé 46 položek, především práce na papíře nebo plastiky a objekty od velkých jmen světového umění. V přehlídce sta- až desetitisícových děl by se nemusel ztratit ani zajímavý kvaš Františka Kupky. Menší studie je námětově velmi blízká sérii malířových děl Vanoucí modře (Bleus Mouvants), ale ve výtvarném tvarosloví používá místo vlnících se organických linií čistě geometrickou formu. Prolínající se trojúhelníky nesou název Studie k Rovnici modrých v pohybu (Etude pour L'équation des bleus mouvants) a dražební katalog je datuje na přelom 20. a 30. let. Stejné časové zařazení uvádějí i dva jiné kvaše na papíře, které prošly trhem již dříve, u 1. Art Consulting před pěti lety za kladívkových 1,55 milionu korun a v Paříži před devíti lety, za kladívkových 28 tisíc eur (Christie's). Výsledku kolem milionu (v korunách) by mohla dosáhnout Kupková práce i ve středu, záleží, jak nízko či vysoko oproti katalogovému odhadu je nastavena avizovaná prodejní záruka. Paní Ertegun si kvaš do svých sbírek vybrala v roce 1978.