Sebastiane, váš otec, Robin Duthy, založil Art Market Research –
první online databázi a výzkumný nástroj pro trh s uměním – v roce 1978. V té době pracoval v londýnském City, bankovním centru tehdejšího světa, jako investiční analytik a všiml si potenciálu umění jako investice. Jak byl AMR původně přijat?

Art Market Research vznikl na základě Robinovy knihy Alternative Investment (1979), která byla příručkou pro rostoucí počet amatérských sběratelů. Od čínské keramiky a tisků po střelné zbraně a diamanty. Kniha přestavovala každý z trhů a identifikovala klíčové faktory hodnoty jejich artefaktů. Bylo zřejmé, že ceny jsou jejich základní součástí, a tak Robin sesbíral data, aby vytvořil úplně první grafy zaměřené na sběratelské předměty. Indexy maleb brzy následovaly. Zhruba ve stejnou dobu se Sotheby’s, která vydávala různé indexy obrazů impresionistů a moderních mistrů, rozhodla svůj projekt ukončit. Tyto indexy se dostaly pod palbu profesionálů z oblasti financí, kteří zpochybňovali metodu, kterou je Sotheby‘s sestavovala. Jednoduše proto, že její odborníci používali ceny z aukce, ale upravovali je na základě vlastních názorů, než index sestavili. Proces tak byl přirozeně zkreslený a postrádal dostatečnou důvěryhodnost. Mezitím Robin pochopil, že trh potřebuje nějaký index, ke kterému by se dalo odkazovat, a pustil se do vymýšlení nové metodiky ve spolupráci s London School of Economics. Výsledkem byl úplně první index „Art 100“, který následně přijaly nejprodávanější, seriózní, noviny ve Spojeném království. Index byl pravidelně vydáván po dobu deseti let pod názvem „Daily Telegraph Art 100“.

Než jste se stal ředitelem Art Market Research, natáčel jste dokumentární filmy. Pochyboval jste, jestli je to dobrý nápad firmu po otci převzít?

Otcovu firmu jsem znal velmi dobře, než jsem ji převzal. Poprvé jsem mu pomáhal ve věku deseti let. Musel jsem nacpat a zalepit stovky obálek s jeho úplně prvním zpravodajem o alternativních investicích. Ještě dnes cítím chuť toho lepidla na jazyku. Později jsme spolupracovali i na jiných projektech. Nejvíce si pamatuji, jak jsme vyrobili krátký pilotní díl televizního pořadu, kde byli zpovídáni odborníci na umění a také celebrity, jako třeba herec Jeremy Irons. Irons je velký sběratel a rád nalézá krásné věci v obchodech a na stáncích pařížské čtvrti Clignancourt. Mluvili jsme také s Bobem Guccionem, majitelem pánského časopisu Penthouse, o němž nebylo tolik známo, že má uměleckou sbírku, která zahrnovala i díla Dalího, Matisse a Picassa. Guccioneovým oblíbeným obrazem bylo dílo Amedea Modigianiho nazvané „Chlapec s červenými vlasy“. Měl ambice získat toho od stejného autora do sbírky více, ale finanční problémy vše změnily. Nakonec celou sbírku prodal v Sotheby’s v roce 2002, včetně onoho Modiglianiho, který se vydražil za 7,7 milionu dolarů. Robin, který měl rovněž zkušenosti s žurnalistikou, měl dobrý čich na příběh. Věděl, že Guccione, jako podnikatel a narušitel zažitých pořádků ve světě časopisů, se pravděpodobně rád pochlubí svými chytrými investicemi do umění. Jako dokumentarista také sdílím tuto touhu najít pravdu. Jenže snaha přimět profesionály z oblasti uměleckého trhu, aby využívali indexy, je nekončícím bojem a stále narážíme na silný odpor k používání našich metrik mimo oblast výzkumu.

Jak se z vašeho pohledu proměnil umělecký trh v posledních deseti letech?

Trh s uměním prošel za posledních dekádu větším posunem než za oněch 35 let, kdy ho sledoval můj otec. Největší zkouškou byl bezpochyby covid. Na začátku pandemie byl elektronický obchod již nedílnou součástí podnikání, ale lockdowny donutily prodejce všech velikostí předělat kompletně nástroje, které v businessu používali. Online obchod se stal velmi rychle dominantní a od té doby se toho moc nezměnilo. V těchto extrémně obtížných měsících galeristé a aukční domy zjistili, že přechod na online prodej je překvapivě hladký. Sběratelé, zvyklí vidět dílo před nákupem osobně, mohli zkoumat umění prostřednictvím obrázků ve stále vyšším rozlišení, zatímco záruky autenticity podpořily větší důvěru v digitální prodej. Marketingové společnosti a obdobná oddělení ve firmách začaly svá poselství šířit prostřednictvím sociálních sítí a influencerů. Také online obsah se zaměřením na vzdělání se hodně rozrostl. To proto, aby sběratelům poskytl zdroje k získání mnohem většího porozumění pro jejich zálibu. Lepší vzdělání v důsledku vyvolalo soutěž o to nejlepší z nejlepšího, což se promítlo i do růstu cen.

Co dalšího tato změna znamenala pro trh s uměním?

Tyto velké posuny šly ruku v ruce se změnami, které proběhly v samotném srdci celého sektoru soukromého bohatství. Generace mladých podnikatelů, kteří získali bohatství startupovými úspěchy ve fintech firmách a módě, dokázala nakupovat umění za stále vyšší ceny. Ve stejné době mnoho jejich současníků zdědilo bohatství od svých boomerských rodičů.

"V posledních letech počet prodávaných děl od umělců do třiceti let doslova explodoval. Vzrostla ale také touha po stále větší návratnosti investic, což povzbudilo skupinu spekulantů."

e skutečnosti je jich tolik, že se tento fenomén popisuje jako „největší generační transfer bohatství v historii“. Aukční domy s mezinárodní působností, jako jsou Sotheby’s, Christie’s a Bonhams, stejně jako mega galerie typu Gagosian, Pace, Hauser & Wirth a další, měly nejlepší předpoklady, aby toto bohatství dokázaly využít. Nicméně do roku 2021 dosahovaly rekordních výsledků i regionální aukční domy. 

Změnil nástup mladší generace sběratelů nabídku uměleckých děl?

Změnil se i vkus sběratelé. Když ti mladí hledali díla, která by s nimi rezonovala, galerie a aukční domy se chopily příležitosti a nabídly rekordní počet děl od žijících umělců. V posledních letech počet prodávaných děl od umělců do třiceti let doslova explodoval. Vzrostla ale také touha po stále větší návratnosti investic, což povzbudilo skupinu spekulantů, kteří se snažili na tomto prosperujícím trhu vydělat.

Promítlo se to do strategie, jak galerie a aukční domy prodávají umění? 

Změny ve způsobu fungování uměleckého ekosystému pokračují stále rychlejším tempem. Není to tak dávno, co si luxusní značky půjčovaly know-how od umělců, aby jejich produktům vetkli auru odlišnosti. Nyní se umělecké galerie učí od luxusních domů, jak prodávat umění za jiné sumy. Společnosti jako Mediacom a Avante Arte zkoumají nové způsoby, jak produkovat žádané edice, přičemž spolupracují se špičkovými umělci, jako jsou Kaws, Takashi Murakami a Aj Wej-wej. Poslední přerod zažil trh s uměním v předchozích osmnácti měsících, kdy prošel cyklem rozmachu a propadu a obratem z trhu kupujícího na trh prodávajícího.

Kam se trh s uměním posune v dalších letech?

V poslední době se klade velký důraz na segment, který profesionálové z oblasti umění rádi nazývají „wet paint art “. Termín označuje díla vytvořená žijícími umělci, často na začátku jejich kariéry. Bývaly doby, kdy galerie povzbuzovaly mladé umělce, aby rozvíjeli svou tvorbu mimo pohled širší veřejnosti. Dnes galerie tato pravidla zcela přepisují a tlačí do centra pozornosti stále mladší umělce. Vzhledem k tomu, že ceny děl od impresionistů, až po současné mistry, jsou pro naprostou většinu z nás nedostupné, vzrůstá poptávka po cenově dostupnějších kouscích od netestovaných umělců. Jak však odhalují data, tento trh je extrémně nestálý. Raketově rostou ceny děl jen od hrstky umělců, zatímco ostatním se nedaří udržet si ani původní hodnotu. 

Velké mezinárodní aukční domy si ukrajují stále větší část trhu. Zbyde prostor pro menší galerie?

Růst soukromých prodejů v aukčních domech tlačí zejména na butikové typy prodeje. Obávám se, že do budoucna bude pro tyto menší galerie stále obtížnější konkurovat velkým mezinárodním prodejcům. Bohužel to není dobrá zpráva, co se týká produkce umění, kdy vidíme, že se v některých případech stává stále homogennější. Stačí se podívat na množící se umění v aukcích ve stylu kawaii, kde z plátna vykukují infantilní stvoření s laníma očima a jako štěňata ve zverimexu doufají, že najdou nového majitele.

Co doporučujete začínajícím sběratelům nebo sběratelům nově brázdícím vody mezinárodního uměleckého trhu?

Robin říkával: „Nejen že lidé bez znalostí mají menší pravděpodobnost peníze vydělat, bez znalostí mají i větší pravděpodobnost, že o ně přijdou.“ První doporučení tedy je, že když uvidíte umělecké dílo, které se vám líbí, informujte se o umělci ještě než je koupíte. Pokud se jedná o žijícího umělce, podívejte se na jeho ostatní díla a zda si myslíte, že je jeho tvorba konzistentní a zda stále rozvíjí svou tvorbu. Všichni velcí umělci dělají v různých fázích své kariéry intelektuální a estetické průlomy. Díla z těchto období bývají vždy ty nejzajímavější a nejcennější. Nedávno jsem četl článek, který popisoval trh s uměním jako „zrnitý“, to znamená, že jde vlastně o trhy s jednotlivými díly. Jestli konkrétní dílo uspěje na trhu, závisí na jeho kvalitě. 

Co z toho pro sběratele plyne?

Noví sběratelé by neměli uvažovat o umělci pouze jako o značce, ale měli by se blíže podívat na jeho práci, aby objevili ta díla, která mají největší kvalitu. Pokud to váš rozpočet neumožňuje, můžete zvolit jiný přístup. Osobně mě zajímá období mezi postimpresionisty a počátky expresionismu. Byla to doba, kdy se umělci již zbavili všech nároků a přestali se zajímat o potěchu oka, ale ještě před tím, než umělci ucítili potřebu radikálnějšího vyjádření než jen skrze figurativní umění. Nemohu si dovolit koupit dílo jednoho z původních fauvistů, ale když porozumím evoluci umění prostřednictvím velkých umělců, pomůže mi to pochopit, co se mi líbí a proč. Překvapilo mě, když jsem nedávno v aukci viděl neuvěřitelně dostupná díla od méně známých umělců té doby, se kterými by bylo úžasné žít. A nikdy nevíte, možná vaši vizi budou jednou sdílet i ostatní a umělec bude znovu trhem objeven. Koneckonců se to už nějakou dobu děje mnoha umělkyním, které byly celé století nespravedlivě přehlíženy.

Je nějaká specifická oblast, na kterou je dobré se nyní zaměřit?

Vím, že každý vždy hledá další velký trend. Myslím si však, že trendy poslední doby, které stojí za to sledovat, jsou v měnící se demografické skupině sběratelů. Jak jsem už zmínil, zaznamenali jsme velký zájem u mladších sběratelů, kteří chtějí nakupovat umění. Myslím, že často nejde ani tak o náhlý zájem o umění jako spíše o větší zohlednění ekonomického konceptu nedostatku. Ti, kteří utrácejí peníze například za kabelku Hermès nebo hodinky Patek Phillipe, si plně uvědomují, že cena souvisí s omezenou dostupností. Umělecká díla jsou jedinečná a proto má smysl je vzít v potaz, pokud zvažujete nákup něčeho, co má vysokou hodnotu. V krátkodobém horizontu můžeme očekávat růst prodeje uměleckých děl, která jsou propagována stejným způsobem jako špičková móda a luxusní zboží. Na druhou stranu trh aktuálně prochází korekcí. Zadržovaná poptávka, která následovala po lockdownech v roce 2020 a 2021, spolu s některými aukcemi sbírek celebrit vyvolala mini boom na trhu, který ale už skončil. Dnes trh zvýhodňuje kupujícího, a tak se objevují opravdu výhodné příležitosti k nákupu.