Silné 19. století, raný Gauguin a třímetrový Šíma
22. listopadu 2024
Text Machková Magda | Datum 19.11.2021
Za relativně krátkou životní dráhu vyprodukoval Václav Brožík stovky děl, z nichž se část stále aktivně pohybuje na uměleckém trhu. Dodnes oslovují pestrostí žánrů a zásadním Brožíkovým výtvarným prostředkem, barvou. Několik zajímavých ukázek se objeví i v rámci dvou listopadových aukcí v Praze.
Chronologicky nejranější práci, Sedící dívčí akt, představí ve své žofínské nabídce Galerie Kodl. Signovaný obraz se váže ke studijní cestě nadějného kreslíře a malíře po Německu, konkrétně k mnichovskému pobytu v létě 1873, a příkladně ilustruje Brožíkovy silné stránky: perfektně zvládnutou figuru a citlivou práci s barvou. Všechny komponenty tohoto komorního oleje naplňují charakteristiku tzv. senzuálního akademismu s cílem vzbudit v divákovi samé libé pocity, což patrně bylo i hlavním posláním draženého privatissima.
Přípis na zadní straně dřevěné desky – ovšem dodatečný – naznačuje, že obraz byl zpětně vřazen do přehledu Brožíkovy umělecké kariéry a mohl být součástí velkého souboru pařížské pozůstalosti, kterou po malířově náhlé smrti odprodal jeho výhradní galerista, objednatel a tchán, Charles Sedelmeyer, svému prestižnímu zámořskému klientovi Johnu Wanamakerovi. Touto cestou se třísetkusová sbírka obrazů a kreseb dostala v roce 1902 do nově vznikajících Grand Depot stores – obchodních paláců v multimilionářově rodné Filadelfii a New Yorku –nejprve jako interiérová výzdoba prodejních i soukromých prostor, poté i jako tržní komodita v rámci John Wanamaker Department store Art Gallery.
Tento import zprostředkoval americkému publiku Václava Brožíka jako reprezentanta tolik žádaného soudobého francouzského salónního umění a není tedy divu, že autorova nově objevená díla často pocházejí právě ze zámořských sbírek. Kanadskou soukromou provenienci měl i Sedící dívčí akt, než jej v loňském srpnu vydražila torontská aukční síň Waddington’s Auctioneers & Appraisers.
Na podstatně vyšší ceně, 2,04 milionu korun včetně provize, bude na téže aukci startovat i druhý příklad autorovy malířské pestrosti, rozměrný rurální žánr Z bretaňského venkova z 90. let. Letos prozatím nejdražší kus v brožíkovské nabídce jistě aspiruje na umístění v první desítce, neboť primárně krajinářských velkých formátů se na trhu nevyskytuje přeci jen tolik. Naposledy, před dvěma lety, se prosadil o něco menší Západ slunce v bretaňské krajině za finálních 3,5 milionu korun.
Na výjevech z francouzských vesnic, polí a luk pracoval již etablovaný Václav Brožík jak na zakázku – což je patrně případ i tohoto precizně, až mezně realisticky vyvedeného plátna s pro Bretaň typickou zelnou zahradou a prostou vsí – tak volně, když mu venkovská atmosféra léčila zdravotní potíže a kompenzovala extrémní tlak na výkon a produktivitu ze strany pařížského patronátu. Spojení s přední osobností trhu s uměním Charlesem Sedelmeyerem mělo pro Brožíka svá pozitiva i negativa: jako privilegovaný člen rakousko-uherské malířské "stáje" byl zahrnut do Sedelmeyerova prosperujícího podnikání, díky sňatku s jeho dcerou Hermínou mohl využívat ateliérové i domácí zázemí na Rue de la Rochefoucauld a Rue Saint Lazare nebo na zámku v d'Ambleville, tchánovou pravidelnou apanáží byl ekonomicky zajištěn on i jeho rodina.
Na druhé straně musel plnit enormní počty objednávek, jež ihned po dokončení zdatný obchodník a marketér Sedelmeyer rozprodával, a věnovat se oficialitám či profesorským povinnostem na Akademii. Ani časté přejezdy mezi Paříží a Prahou mu situaci neusnadňovaly. Vyčerpaný a nemocný Václav Brožík zemřel krátce po svých padesátinách, 15. 4. 1901. O pařížské dědictví se postaral Charles Sedelmeyer, pražský byt a ateliér na Eliščině třídě, dnes Revoluční, č. p. 1081 inventarizoval a odhadoval sochař Josef Mauder.
Brožíkova výtvarná pozůstalost čítala 284 položek v hodnotě 40 893 rakousko-uherských korun a byla nabízena jako celek včetně obytné části a knihovny. Po neúspěšném jednání s malířovým přítelem a mecenášem Josefem Hlávkou nakonec odkoupil kompletní soubor děl císařský rada, velkostatkář a podnikatel poštovských jízd rytíř Václav Bedřich ze Starburgu, tehdejší majitel Kokořína, za částku 60 tisíc korun. V roce 1914 pak některé obrazy a kresby odkázal hlavnímu městu Praze. Osudy dalších částí Brožíkovy pozůstalosti tak zůstávají někdy nejasné.
Soudobou provenienci naznačuje Galerie Art Praha u třetího brožíkovského příspěvku, nesignované malby s historickým námětem Polyxena z Lobkovic chrání ve svém domě před pronásledováním královské místodržící Slavatu a Martinice, kterou nabídne na své podzimní aukci pod číslem 64. Obraz je podle aukční síně (resp. podle posudku Naděždy Blažíčkové-Horové) autorskou replikou Brožíkova signovaného plátna z Galerie výtvarného umění v Ostravě (inv. č. O 1165) a bude v sobotu vyvoláván minimálně za 1 098 tisíc korun včetně provize. Mnohafigurový výjev je kompozicí i rozměry téměř shodný s původním dílem z roku 1892, v malířském projevu, modelaci i barevnosti však jsou patrné rozdíly.
Žánru historické malby patřilo v tradiční hierarchii výtvarných disciplín jedno z čelních míst a Václav Brožík v něm vynikal scénickou propracovaností svých kompozic a znalostmi reálií. Bouřlivým dějinným událostem roku 1618 se věnoval již na obřím plátně Defenestrace pražská (dnes GHMP) a ostravská definitiva s výjevem z Lobkovického paláce na něj bezprostředně navazuje. Obraz zachycuje okamžik, kdy si stavovští vzbouřenci v čele s Jindřichem Matyášem Thurnem přišli pro skrývající se místodržící a paní domu, katolická šlechtična Polyxena z Lobkovic, jim je rázným gestem a slovy „Ani krok dále!“ odmítla vydat.
Emotivně vypjatá scéna plná interakcí, expresivních výrazů a dobové módy nechává téměř zapomenout na Brožíkův interpretační posun, když ve skutečnosti se rebelové nechali Polyxenou snadno odbýt a dokonce ani nebránili královským úředníkům v odjezdu ze země. Originální malbě předcházela pečlivá kresebná příprava (ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Ostravě) i barevná studie (nyní v Černínském paláci), dle dobové fotografie visela ještě v roce 1899 v Brožíkově pražském ateliéru v tzv. Skramlíkově domě.
Polyxena se z majetku Františka Stupeckého, vodního inženýra a literáta, dostala v roce 1908 jako dar do předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze a odtud byla v roce 1972 převedena do fondů GVUO. Do všeobecného povědomí vstoupilo Brožíkovo pojetí po-defenestračních událostí i díky variantě „učebnicového“ Josefa Mathausera, reprodukované v rámci populárních pohlednicových alb Historie českého národa v obrazech, opakovaně tištěných po 1900 nakladatelem V. Kovaříkem v Terezíně.
Uměleckým trhem prošla horizontálně prodloužená a ve figurální stafáži a interiérech upravená varianta Polyxeny z Lobkovic již před patnácti lety, v Dorotheu našla kupce za 960 tisíc korun.
Podzimní aukce Galerie Kodl nabídne přes dvě stovky položek v cenovém rozpětí od desítek tisíc korun po desítku milionů. Starší umění zastoupí pestrý výběr mistrů z generace Národního divadla a několik francouzských protomodernistů. Ke koupi bude i č...
22. listopadu 2024O Antonínu Procházkovi je v poslední době na aukcích slyšet. V loňském roce zájemci za jeho díla vydali doposud nejvyšší sumu v domácí aukční historii a rovněž padlo nové autorské maximum za jedinou práci. Společnost European Arts ve své nadcházející...
21. listopadu 2024Sotheby’s New York 18. 11. 2024, Christie’s New York 19. 11. a 20. 11. 2024
Začátkem příštího týdne se budou newyorské pobočky Sotheby’s a Christie’s přetahovat o pozornost milovníků moderního a poválečného umění. Desítky obrazů, plastik a unikátních designových kusů pocházejí z pozůstalostí dvou vlivných, velmi majetných a...
15. listopadu 202422. listopadu 2024
21. listopadu 2024
15. listopadu 2024
10. prosince 2018
2. června 2016
11. května 2020
13. května 2017
9. listopadu 2016