Z českého umělce Vojtěcha Kovaříka, kterého zastupujete a který přes léto vystavuje v Museu Kampa, se stala mezinárodní hvězda. V aukcích u prestižních aukčních domů se jeho obrazy prodaly v přepočtu za miliony korun. Jak jako galerista vnímáte takové ceny za dílo třicetiletého umělce?

Moje role jako Vojtěchova galeristy je soustředit se na dlouhodobý horizont. Nejde o to, rychle se stát slavným, prodávat obrazy v aukcích za velké peníze, aby za pět let na umělce všichni zapomněli. O něco takového jako galerista nemám zájem. Mám v portfoliu jen mladé umělce a chci, aby měli před sebou dlouhou kariéru. Je to podobné jako u hudebníků. Taky je důležitější mít za sebou silnou třicetiletou kariéru než jednu superúspěšnou píseň. 

Vysoké ceny v aukcích s vámi nic nedělají?

Na aukcích je cena vždy dílem daného okamžiku pro dané dílo. Může se stát, že tři měsíce po úspěšné aukci, přijde prodej za výrazně nižší cenu, protože se třeba prodává nějaký starší obraz, nebo obraz z roku, který nebyl tak dobrý. Záleží také na konkrétní aukční síni, která obraz nabízí. Proto pro mě nejsou aukční ceny příliš důležité. Navíc z prodeje v aukci nemá nic ani umělec, ani naše galerie.

Co v praxi znamená, že se snažíte budovat umělci dlouhodobou kariéru?

Soustředíme se na kvalitní výstavní instituce a nejlepší sběratele. Moje práce je najít lidi, kteří umělcova díla kupují, protože se jim líbí. Rozumí tomu, co chce autor říct, chtějí dotyčného umělce podpořit a stejně jako my se na dílo dívají v dlouhodobé perspektivě. Pokud umělec ročně namaluje dvacet obrazů a všechny prodáme takovým sběratelům, jen minimum se jich pak objeví na aukcích. Když se nějaké do aukce dostane, je to příležitost třeba pro dvě stovky zájemců si takové dílo koupit. Pak jsou ochotni za něj zaplatit i vysokou cenu. To ale není náš cíl, je to jen důsledek naší dobré práce.

Kovařík Vojtěch: SPINÁRIO 2018
Akryl, 200 x 200 cm
Aukce Weinberg, 12.12.2023
Dosažená cena: 3 000 000 Kč

Jak stanovujete ceny za Kovaříkova díla a ovlivňují cenovou strategii ceny z aukcí?

Když je umělec mladý, ceny jsou nižší, a čím dál je umělec v kariéře, tím více ceny jeho děl rostou. Ceny ale nezvedáme podle toho, jestli se zrovna něco prodalo draze v aukci. Rostou postupně každý rok. Roli hrají také výrobní náklady. Třeba náklady na bronzovou plastiku, kterou Vojtěch vystavuje na Kampě, je 40 tisíc eur. Takže pokud bychom ji prodali za 20 tisíc, tak bychom na tom tratili. Začínáme kalkulací nákladů, kolik stojí ateliér nebo studio, kolik stojí lidé, kteří autorovi pomáhají, kolik stojí doprava. Pak se přidává to, v jakém stádiu kariéry umělec je, ale také komu a do jakých institucí jsme jeho díla už prodali či kolik lidí si jeho díla chce pořídit. Nedávno jsme mohli oznámit, že Vojtěchovo dílo koupilo pařížské Museé d’Art Moderne a losangeleské muzeum LACMA, což jsou obě velmi významná muzea. To má pochopitelně také vliv na cenu. Na druhou stranu jsem ochotný dát slevu významné veřejné instituci, která bude dlouhodobě přínosem pro Vojtěchovu kariéru, než prodávat jen za co nejvyšší cenu soukromým sběratelům.

Bylo těžké dostat Vojtěchovy obrazy do těchto veřejných sbírek?

Trvalo to skoro dva roky. Mluvili jsme o tom se sběrateli, se zástupci muzeí. Ukazovali jsme jeho díla akvizičním komisím. Zpravidla musíte projít přes dvě kola posuzování u některých muzeí i přes tři. Musíte dílo, o které by instituce měla zájem, odložit, i když o ně mají zájem jiní sběratelé, a doufáte, že se to povede. 

Vojtěch Kovařík

Za kolik se tedy Kovaříkova díla nyní prodávají?

Rozpětí je od 25 tisíc do 200 tisíc eur. Loni v říjnu jsme prodali desetimetrovou malbu, která se skládala z pěti panelů, do sbírky Cindy a Howarda Rachofských, což je jedna z významných sbírek v americkém Dallasu. Brzy by měla být k vidění na výstavě. Za ni jsme účtovali právě těch 200 tisíc eur.

Když ceny zvedáte postupně, jak určíte ten pravý okamžik, kdy je nejlepší je zvýšit?

Nedávno jsme zvýšili ceny Vojtěchových obrazů ve spolupráci s jeho druhou galerií Mendes Wood, protože měl samostatnou výstavu v dallaské galerii The Power Station, v létě má samostatnou výstavu v Muzeu Kampa a účastnil se také otevření nového uměleckého prostoru na zámku v Aubenas v jižní Francii. Příští rok na jaře by měl být v Dallasu i na výstavě z The Rachofsky Collection. To jsou čtyři důležité institucionální projekty, které nám dovolují zvýšit ceny Vojtěchových děl o dvacet procent.

Jak spolupracujete s galerií Mendes Wood, která začala Vojtěcha Kovaříka zastupovat až po vás jako druhá?

Spolupráce je výborná, Mendes Wood je úžasná galerie. Diskutujeme společně o cenách Vojtěchových děl, o jeho institucionálních výstavách.

Máte nějakou dohodu, jak se budete dělit o prodej Vojtěchových děl?

Vždy jde o konkrétní projekt a jeho velikost, který my nebo Mendes Woods nachystáme. Obě galerie jsou v kontaktu se svým okruhem sběratelů. Zatím třeba nejsme ve styku s některým z českých sběratelů, ale třeba se to po výstavě na Kampě změní.

Pohled do výstavy v Museu Kampa

Takže když Vojtěchovi uspořádáte výstavu, tak všechna vystavená díla prodáváte vy, když výstavu uspořádá Mendes Woods, prodává je tato galerie. Není mezi vámi tak trochu i konkurence?

Ne, protože pracujeme společně na stejném cíli. Kdybychom si konkurovali, bude to špatně jak pro obě galerie, tak hlavně pro umělce. Nejdůležitější je kariéra umělce, na tom se shodujeme. Nemá smysl být hamižný, krátkodobě zvedat ceny a snažit se z umělcových děl vyždímat co nejvíce peněz. Mendes Wood je velmi respektovaná galerie a mnoho lidí z oboru se dívá na to, co dělá. Nemá blue chip umělce jako Gagosian a další velcí hráči. Mendes Wood začínala s mladými umělci stejně jako já, drží si je a dlouhodobě s nimi pracuje.   

Ovlivňujete jako galerista nějak Kovaříkovu tvorbu?

Snažím se mu dát maximální volnost. Svým umělcům věřím. Když jejich umění respektuji a miluji, ukážu jim, že bych ho sám chtěl sbírat. Cítím se s ním velmi spojený, obhajuji ho a prodávám. Někdy mě umělec požádá o konzultaci. Třeba přijde s tím, že chce udělat něco ze zlata a co si o tom myslím. Jasně, je to ambiciózní a možná složité, ale pokud to chce udělat a obohatí to výstavu, povzbudím ho, i když dílo nakonec neprodáme. Vojtěch má třeba na Kampě dílo, které je pokryté plátkovým zlatem za pět tisíc eur. 

Reliéf Široce zářící Théia je pokrytý plátkovým zlatem.

Dostali jste se někdy do sporu o nějaké dílo, tak, že jste musel říct, že tohle se neprodá?

Zatím se to nestalo. Ale když se spolu bavíme, snažím se být upřímný. Když se mi něco na díle nezdá, řeknu mu to. Byla díla, o kterých jsem nebyl úplně přesvědčený, ale Vojtěch je měl rád a nakonec se ukázalo, že si je oblíbili i diváci a sběratelé. 

Na Kovaříkova díla se stojí fronta. Povzbuzujete ho, aby maloval více a velkou poptávku uspokojil?

Vůbec ne, je to spíše naopak. V naší pařížské galerii máme k dispozici velký prostor. Na jeho poslední výstavě jsme tam ale měli jen tři díla. Jednu malbu dlouhou 10 metrů, jeden obraz 50 na 50 centimetrů a jednu sochu. K tomu jsme tam navezli osm tun písku a doplnili je pár instalacemi. Celé to začalo u naší ředitelky, která za mnou přišla, že má nápad a už o něm mluvila s Vojtěchem. Vojtěcha ta myšlenka nadchla. Spolu s těmito třemi díly jsme loni vystavovali ještě jedno na Art Basel. Takže dohromady za rok to byla čtyři díla. Teď nás čekají další projekty, ale snažíme se jeho produkci zbrzdit. Z dlouhodobého hlediska je to tak lepší. 

Svým umělcům poskytujete dlouhodobou podporu. Znamená to, že je podporujete i finančně?

Mám štěstí, že zastupuju několik úspěšných umělců. Protože čím více úspěšných umělců máte, tím se můžete pouštět do ambicióznějších projektů. Nemůžu si dovolit financovat výrobu bronzové plastiky za 40 tisíc eur, když umělec prodává díla za 2 až 10 tisíc eur. Někdy se stává, že výstava nevzbudí takový zájem. Pak třeba zaplatím náklady na výrobu, nebo jako galerista koupím pár děl. Občas to trvá déle, že se kariéra umělce nastartuje. Když se podíváte na jiné galerie a umělce v posledních padesáti nebo šedesáti letech, tak najdete takové, kdy galerie musela umělce finančně podporovat roky, než je trh objevil a ocenil. U Vojtěchovy výstavy na Kampě jsem hradil polovinu produkčních nákladů. Při prodeji se pak o cenu dělíme půl na půl. 

Součástí Kovaříkova díla jsou také sochy jako Aphrodite.

Proč je o Kovaříkova díla mezi sběrateli takový zájem, je to kvůli tématům, technice, barevnosti nebo tomu, že jsou snadno rozpoznatelná?

Mít svůj rozpoznatelný styl je klíčové. Někteří umělci ho hledají roky. Každého na uměleckém díle zaujme něco jiného. Část mé rodiny pochází z východní Evropy a když jsme poprvé viděl Vojtěchova díla, okamžitě mě zasáhla estetika vycházející ze socialistického realismu a velkých propagandistických obrazů.

Vidíte je v jeho obrazech antických bohů a hrdinů?

Jasně, pro mě je to kombinace obrazů z antické mytologie a estetiky socialistického realismu. Někdo to tam nevidí, někdo to objeví až později. Přitom Vojtěch se narodil v roce 1993, tedy po pádu komunismu a přesto tam tento prvek je silně cítit.