Na poslední z každoročních dražeb s názvem A Different Perspective klienti utratili bezmála
2,75 milionu liber. V první desítce nejdražších prací se čeští autoři objevili hned sedmkrát.

Jak si vysvětlujete nárůst bohemik na zahraničním trhu v poslední době?

Tato skutečnost je především dána generační výměnou v západních zemích a ekonomickým potenciálem českých sběratelů a obchodníků. V bohatých vrstvách západoevropských zemí nyní dominuje sběratelství současného umění, zbytek populace spíše prodává než kupuje.
 

Zajímají se podle vašich zkušeností o české malíře převážně klienti české národnosti?

Rozhodně čeští a slovenští klienti v této oblasti převažují. O práce Václava Špály nebo Emila Filly pravidelně projevuje zájem i zahraniční klientela, např. z amerického kontinentu. Měli jsme radost, že například Matalova díla v podzimní aukci poptávali sběratelé z Německa, Rakouska nebo Švýcarska. 
 

Předpokládali například předchozí majitelé poválečného Filly, který v listopadu zaznamenal enormní nárůst, nebo třeba paní Liana Posselt, jejíž kolekce se rovněž nedávno dražila v Londýně, tyto rekordní výsledky? Odhadní ceny byly v mnoha případech poměrně střízlivé.

Odhadní ceny jsme stanovili konzervativně, s ohledem na kvalitu některých položek. Většinou byla tato strategie úspěšná. Majitelé Filly očekávali dobrý výsledek také kvůli rozměrnosti obrazu. Případ paní MUDr. Posselt byl odlišný, rozhodující vliv mělo její vlastenectví a přání, aby se obrazy vrátily do Česka. V mém případě spíše hraje roli radost z možnosti nabídnout kvalitu za přijatelnou cenu.
 

Emil Filla: Sedící žena, 1948, 
olej na plátně, 146 x 98 cm,
cena: 729 000 GBP (vyvolávací cena: 200 000 GBP bez provize a poplatků),
Sothebyʼs Londýn 14. 11. 2017

Myslíte si, že dosažené ceny mohou v blízké budoucnosti vyvolat větší prodej těchto malířů?

Myslím si, že například u některých děl Bohumíra Matala, Františka Hudečka nebo Františka Grosse dosažené ceny potvrdily kvalitu daných autorů. Dále neočekávám, že by se brzy na trhu objevil Foltýn v obdobné kvalitě. Fillových děl je hodně, trh je zatím absorbuje zcela bez problémů, a to bez ohledu na význam jednotlivého díla, období autora atd. Obecně si myslím, že čeští sběratelé a investoři budou dříve či později nuceni rozšířit sbírky o světovou modernu a české i světové současné umění; jejich děti s internacionálním rozhledem je k tomu jistě donutí. Zcela bych neodepisoval ani kvalitní staré mistry či dobře zachovalé předměty uměleckého průmyslu, které jsou nyní výrazně podhodnoceny celosvětově. Tyto věci přečkaly staletí a moudří sběratelé je nyní nakupují.

Jaké jsou podle vás hlavní výhody prodeje a nákupu českého umění v zahraničí?

Legislativa a demokratická tradice většiny západních zemí znemožňuje státu zasahovat do trhu s uměním a ztrpčovat sběratelům život nepřiměřenou administrativou, úřednickou zlovůlí, různými kontrolami a hlášeními. Velká Británie nám v této oblasti může stále sloužit jako vzor.

Judr. Filip Marco Ph.D. je ředitelem pražské kanceláře Sotheby's, jedné z největších aukčních síní, která byla založena v roce 1744 v Londýně, dnes provozuje stovku poboček a působí ve více než 40 zemích světa. V minulosti uspořádala několik aukcí zaměřených na české umění, a to zejména prodej významné sbírky Milana Heidenreicha na konci 90. let či v roce 2011 již legendární kolekce rodiny Hascoe (více zde). Před třemi roky také nabídla zájemcům konvolut české avantgardy z majetku manželů Cullenových (více zde). Loni na podzim počtvrté zorganizovala aukci nazvanou A Different Perspective, specializovanou na tvorbu výtvarníků střední a východní Evropy, kde bohemika dlouhodobě zaujímají nejvyšší dosažené příčky (více zde).