Josef Šíma: Jour de royal bleu, 1968,
olej na plátně, 162 x 114 cm,
Christie´s Paříž 7. 6. 2023,
cena: 806 400 EUR (19 063 300 Kč)

Více než metr a půl velké plátno s názvem Jour de royal blue (Den královské modři) z roku 1968 pocházející podle aukční síně z prestižní soukromé francouzské sbírky vstupovalo do aukce s odhadem 250 až 350 tisíc eur. Ten však dražitelé vytáhli téměř na dvaapůlnásobek, více než 806 tisíc eur, v přepočtu kurzem ČNB v den prodeje více než 19 milionů korun. Takovou částku ještě nikdo za umělcovo poválečné dílo nevydal ani v Česku, ani v zahraničí. Je velmi pravděpodobné, že obraz mohl vydražit český kupec.

Ve stejném roce vznikla i Šímova Slepá ulička I ze sbírky umělcova přítele a podporovatele, historika umění Jeana Leymarie, která se letos v březnu dostala do aukce u 1. Art Consulting. Šíma motiv konce ulice zataraseného jakýmsi nehmotným torzem těla v tomto období zpracoval hned několikrát. Obraz se předtím již dvakrát objevil v zahraničních aukcích, před sedmi lety měl hodnotu 2,8 milionu korun.

Jiná verze stejného námětu se před dvěma lety objevila v londýnské pobočce Sotheby´s a byla vydražena v přepočtu již za 9,2 milionu korun. Vyvolávací cenu obrazu Slepá ulička I 1. Art Consulting stanovila na 7,1 milionu korun, nakonec však skončila až na částce 16,17 milionu korun, absolutním rekordu českých aukcí za umělcovo poválečné dílo.

Josef Šíma: Slepá ulička I, 1968,
olej na plátně, 54 x 65 cm,
1. Art Consulting 5. 3. 2023,
cena: 16 170 000 Kč

Předtím tento titul od června 2022 drželo o rok starší plátno Fúze světla prodané u stejné aukční síně za 12,7 milionu korun. Ve druhé polovině března pak tuto sumu překonal obraz Kamenné nebe z první poloviny 60. let. Ten vydražila Adolf Loos Apartment and Gallery za 13 milionů korun. Poprvé se Šímův obraz z poválečného období dostal na cenu vyšší než 10 milionů korun loni v květnové aukci Galerie Kodl. Olej Na náspu, zármutek světla II z roku 1969 tehdy vystoupal na 11,28 milionu korun. 

Celkový obrat a nejvyšší ceny za předválečná a poválečná díla Josefa Šímy na českých sálových aukcích (v mil. Kč)

Šíma trvale pobýval ve Francii od počátku 20. let, přesto však udržoval čilé kontakty s Prahou, účastnil se tamních výstav a do Prahy často zajížděl. Tyto vazby se však vlivem druhé světové války a následného komunistického převratu zpřetrhaly. Jelikož předválečná Šímova tvorba zůstala téměř celá v Československu, ve Francii nebyla známá. Stejně tomu bylo naopak, v Československu nebylo velké povědomí o jeho poválečné tvorbě a ta prvorepubliková upadala v zapomnění. 

Díky politickému uvolnění a nadšení Šímových podporovatelů z řad přátel, historiků umění a výtvarných kritiků, především Františka Šmejkala a Věry Linhartové, docházelo od konce 50. let a především v průběhu let šedesátých k významným publikačním a výstavním počinům, které představily jeho práce. Předválečné a poválečné etapy umělcovy tvorby se sbližovaly a celé jeho dílo postupně došlo opětovného přijetí.  

Josef Šíma: Fúze světla, 1967,
olej na plátně, 80 × 79 cm,
1. Art Consulting 19. 6. 2022
cena: 12 690 000 Kč

Zásadní přelom přinesla v roce 1964 zejména retrospektivní výstava jeho děl z československých sbírek v Oblastní galerii v Liberci a v Krajské galerii v Hradci Králové, výstava portrétů a krajin v Západočeské galerii v Plzni a zařazení jeho prací do výstavního projektu Imaginativní malířství 1930–1950, který hostila Alšova jihočeská galerie na Hluboké a Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Polovina 60. let pro Šímu znamenala mnoho i ve Francii, neboť uzavřel smlouvu s velmi důležitou pařížskou galerií Le Point Cardinal, která spolupracovala s řadou nejvýznamnějších umělců 20. století, například Maxem Ernstem (ten Šímovi galerii doporučil), Paulem Kleem, Giorgiem de Chiricem, René Magrittem, Joanem Miró nebo Hansem Arpem. V roce 1966 majitel galerie Jean Hugues uspořádal Šímovi samostatnou výstavu, pro níž si z Československa vypůjčil několik umělcových předválečných děl z veřejných i soukromých sbírek. 

Ta byla překvapením nejen pro odborníky a veřejnost, ale také pro umělce samotného, který se se svými pracemi, od nichž mu chyběla jakákoliv dokumentace, opětovně setkal po třiceti letech. To pro něj bylo podle Františka Šmejkala zdrojem hlubokých emocí, ale také inspiračních zdrojů pro samý závěr tvorby. Motivy, které Šíma převzal z předválečného období a vtělil v modifikovaných formách do mnoha obrazů 60. let, byly například letící torzo, labyrint, vejce nebo krystal (Noc hranice, Červené torzo, Labyrint, Slepá ulička, Metamorfózy atd.). 

Josef Šíma: Kamenné nebe, 1963,
olej na plátně, 73 x 92 cm,
Adolf Loos Apartment and Gallery 19. 3. 2023,
cena: 13 007 500 Kč

Konec 60. let byl pro Šímu obdobím, kdy bylo jeho dílo v Československu již plně rehabilitováno a velké uznání si vydobyl i ve Francii. Speciální byl v tomto ohledu rok 1968, neboť se zásluhou historiků umění Františka Šmejkala, Anny Masarykové, Monique Faux a tehdejšího ředitele Národní galerie Jiřího Kotalíka, uskutečnila velká retrospektiva, na které plně spolupracovaly československá i francouzská strana. Mohla tak poprvé uceleně a vyváženě prezentovat Šímovo dosavadní dílo z veřejných i soukromých sbírek obou zemí.
    
Výstava započala v květnu 1968 ve Valdštejnské jízdárně v Praze, následně putovala do Slovenské národní galerie v Bratislavě, Moravské galerie v Brně a od listopadu do prosince byla k vidění v Musée national d´art moderne v Paříži. Do katalogu přispěly kromě výše zmíněných i další významné osobnosti zahraničních dějin umění, například Jean Leymarie nebo Meyer Schapiro. Nabízený obraz Jour de royal blue součástí této výstavy nebyl, neboť ho ve stejné době v Paříži vystavoval Šímův galerista Jean Hugues.

Josef Šíma: Na náspu, zármutek světla II, 1969
olej na plátně, 100 x 81 cm,
Galerie Kodl 29. 5. 2022,
cena: 11 280 000 Kč

Galerie Le Point Cardinal totiž připravila od 19. listopadu do konce prosince 1968 výstavu nejnovějších Šímových obrazů pod názvem Sima, peintures récentes. Zahrnula celkem 29 maleb z let 1963 až 1968, přičemž 19 z nich bylo z aktuálního roku, objevily se zde například i všechny tři verze Slepé uličky. Poslední číslo v útlém katalogu s předmluvou Františka Šmejkala patřilo právě obrazu Jour de royal blue. 

Později se malba objevila též na velké Šímově posmrtné retrospektivě v Bochumi na přelomu let 1974 a 1975, na níž se, už z francouzské emigrace, podílela opět Věra Linhartová. Obraz je zde uveden pod číslem 132 s informací, že pochází z privátní kolekce v Grenoblu.